Poradna - odpovědi
| Předmět: | cestování autem |
| Od: | Daniela [213.19.72.xxx] |
| Datum: | 27. 05. 2010 23:15 |
| dobrý den, opět zdravím všechny majitele i milovníky vlkoušků, chtěla bych se ještě zeptat, jak bych měla postupovat při nácviku jízdy autem? přečetla jsem sice dvě knihy o vlkouších, ale nikde se o tomto tématu nepíše. mám combi, není problém s místem v kufru, jde mi o to, jestli jej začít nacvičovat hned od první jízdy, aby si v kufru zvykal, nebo až v pozdějším věku, nerada bych tohle podcenila a nechala po sobě, nebo mé dvouleté dceři při jízdě tancovat 80kg miláčka.... a ještě jedna věc, jaký máte názor na mřížku mezi kufrem a sedadly? je to nutnost??? Máte, prosím, někdo zkušenosti s delším cestováním s vlkama? např.Chorvatsko... je jim lépe na dovolené s pánečkem, nebo u příbuzných doma??? velice děkuji za Vaše názory a zkušenosti... Daniela |
|
RE: cestování autem Macela Vojtová [88.101.67.xxx] - 28. 05. 2010 11:14 |
| Dobrý den, vzhledem k tomu, že naši kluci se mnou jezdí dost často do kanceláře, hlavně přez zimu, tak máme myslím dost zkušeností s jízdou v autě. Když jsme měli prvního, tak jsem ho jako štěňátko vozila v pelíšku na podlaze spolujezdce do té doby, než jsme málem skončili v příkopě, protože Leonek zrovna chtěl na klín a chtěl mazlit. Od té doby jsem ho vozila v zadní části auta, máme Octavii v sedanu, takže jsem vyndala zadní sedačky a vozila ho vzadu. Bylo to lepší, ale i tak jsem byla nucená občas zastavit, protože se mi Leonek nacpal mezi přední sedačky a nedalo se řadit. Když byl starší, poslechl, že musí zůstat vzadu. Mříž za přední sedačky, takovu tu rozpiratelnou jsem si pořídila po tom, co jsem byla donucená najednou zabrzdit a tehdy 70 kg brouček se zastavil až o přední okno, bylo štěstí, že se mně a ani jemu nic nestalo. S Leonkem jsme jeli i do Chorvatska. Nechtěli jsem ho nechávat doma, je dost závislák a myslím, že je pro něho lepší dlouhá cesta, než týden bez nás. Jeli jsme na noc, aby nebylo horko, každé dvě hodiny jsme zastavovali, aby se protáhl, napil , vyčůral a zvládl to naprosto v klidu. V Chorvatsku jsme chodili na procházky časně ráno a večer, když už nebylo takové horko a hlavně nesvítilo slunce,jinak celý den chrupal v klimatizované místnosti. Když jsme si pořídili Padíčka, tak jsem byla docela vyděšená tím, že při každé jízdě autem zvracel. Vzhledem k tomu, že téměř každý den cestovali se mnou, to bylo pro něho a nakonec i pro mně utrpení. Po pár minutách se poblinkal a celou cestu kňučel. Když jsme situaci konzultovali s chovatelkou, poradila nám , abychom zjistili, jesti Padíček opravdu nesnáší jízdu autem nebo jen má strach a abychom tedy zkoušeli pomalu nechávat Padíčka na zahradě v nenastartovaném autě, aby si zvykl. Postupem času to bylo lepší a lepší, už jen slinil a nakonec jezdí rád stejně jako Leon. Měl jen strach z nezmámého prostoru a zvuků, které v autě slyšel. Mříž je určitě nutností při váze dospělého vlkodava, určitě by mohl zranit jak sebe tak Vás,je to prakticky jako dospělý člověk, který bude nepřipoutaný na zadní sedačce a se svojí váhou by dokázal uričtě ošklivě ublížit, ne-li něco horšího. Je docela komické, když někde zatavím a z obyčejné "krátké" Octavie vystoupí krom mě a syna ještě dva vlkoušci, každý se diví, kam se tam vešli,ale pokud leží, není problém. V létě milují, když jim otevřu zadní okénka a každý kouká z jedné strany, jen při jízdě po městě budíme docela pozdvižení, ale kluci jsou v pohodě. Přeju Vaší smečce hodně šťastných kilometrů na společných výletech. |