Úryvek z knihy Rogera Abrantese "Řeč psů"

Mnoho konfliktů mezi lidmi a psy pochází z nepochopení signálů toho druhého. Mnoho psů získalo přídomek problémový, protože jejich majitelé nepochopili jejich chování nebo protože oni nepochopili své majitele. Pak následuje nepříjemné vyústění, jakým je třeba kousnutí.
Klasická situace, kdy může dojít k nedorozumění, je při vítání. Člověk projevuje přátelství vůči psu tím, že se usměje, tedy otevře ústa a ukáže zuby a natáhne ruku. To je lidské uklidňující gesto. Někteří psi, hlavně psi citliví vůči signálům nebo psi bojácní, mohou špatně pochopit tento vítací rituál, který patří do světa lidí. Pes chápe tuto situaci ze svého hlediska. Úsměv je cenění zubů a natažená ruka narušuje osobní zónu psa. To vede psa k zaujmutí obranné pozice. Jestliže se dále přibližujeme, pes uteče, pokud tuto možnost má, nebo se jeho strach změní na agresi a pokud nemá možnost úniku, kousne.
Vítání, jak ho chápe pes, vypadá následovně: ideální je, pokud si dřepnete, čímž projevujete uklidňující chování tělem. Odvrácený pohled je znak přátelství a neohrožujícího
chování. Počkejte, až pes pomalu přijde a očichá si vás. Pokud je pes celou situací zneklidněn, je dobré pomlaskávat. Mlaskání je uklidňující pro všechny svace. Když vás pes očichá, můžete pomalu vstát. Skutečnost, že jste o 1,20 - 1,50 m větší než on, pak nebude tak hrozná.

Další běžné nedorozumění je objetí. Lidé, jako všichni primáti, se těsně objímají. To je přirozená a uklidňující pozice pro novorozeného primáta, protože je životně důležité se držet co nejblíže matčiných prsou.Tam má mládě mléko, teplo a péči. Pro psy, kteří mají jinou anatomii než primáti, má objetí jiný význam, znamená buď projev nadřazenosti nebo páření. Z tohoto důvodu došlo k některým vážným problémům mezi dětmi a psy. Dítě obejme psa, aby mu projevilo svou náklonnost, ale starý pes to může vnímat jako výraz nadřazenosti a rychle se otočí, aby dítě varoval. Pokud přitom omylem dítě udeří do obličeje zuby, konflikt může mít vážné následky. V takovém případě nemůžeme vinit dítě ani psa. Vina je zcela na rodičích dítěte a na majiteli psa a jiných dospělých, kteří nenaučili obě strany, jak se k sobě chovat.
Mnoho majitelů psů je velmi zklamaných, protože si nedokážou uvědomit, že pes nerozumí tomu, co říkáme a že reaguje na skupinu signálů, včetně zvukových a na to, čemu říkáme psí jazyk či řeč.
Abychom zabránili nedorozumění a dokázali se plně těšit ze skutečnosti, že jsme majitelé psa, musíme pochopit prostý fakt, že pes je prostě pes.