Bonitace je odborná chovatelská činnost, jejímž účelem je stanovit, do jaké míry odpovídá předvedený jedinec platnému standardu FCI. Účelem bonitace je podrobný popis exteriéru psa či feny, písemně zaznamenaný, který je dále využíván k výběru chovného páru a významně přispívá ke zhodnocení úrovně chovu.

Toto je úvodní odstavec Bonitačního řádu WDK. Ráda bych se zmínila o bonitaci trochu podrobněji. Úspěšně absolvovaná bonitace znamená, že může být bonitovaný jedinec zařazen do chovu. Základní normou je plemenný standard FCI v plném rozsahu. Co všechno se při bonitaci hodnotí? Jednak je to exteriér. Exteriér je soubor vnějších morfologických vlastností psa. Do hodnocení exteriéru patří: kondice, plemenný typ, výška, zuby, srst a pochopitelně jednotlivé partie těla psa. Nedílnou součástí hodnocení exteriéru je i pohyb psa. Ačkoliv se může zdát, že pohyb s exteriérem nesouvisí, opak je pravdou. Téměř všechny nedostatky ve stavbě těla se nejvíce projeví právě v pohybu. Například pes se strmým úhlením končetin nebude vykazovat prostorný pohyb, při vadné a rozevřené tlapce nebude pohyb pružný, při vybočených loktech nebude mechanika pohybu pravidelná. Takže vše souvisí se vším.
Dalším kriteriem pro uchovnění je povaha předvedeného psa.

Exteriér - není smyslem toho článku popisovat, jak má ta či ona část těla psa vypadat, o tom jsme hovořili jinde. Zmíním se pouze o kondici a zubech. Kondice je současný stav, který je ovlivněn výživou, zdravotním stavem, ale také může být ovlivněn některými skutečnostmi jako např.rekonvalescence nebo falešná březost. Je to stav proměnlivý a proto by měl majitel vždy zvážit, zda je jeho pes v době konání bonitace v kondici, nebo zda raději počkat na další termín. Bonitace se koná jednou za život psa a proto zbytečný spěch není na místě. Rovněž prohlídka skusu a počtu zubů je při bonitaci povinná. Nenaučíme-li psa nechat si prohlídnout chrup, těžko po něm můžeme při bonitaci chtít, aby to uměl. Je velice důležité od malička psovi zuby prohlížet, nejprve sám majitel, později je vhodné požádat některého člena rodiny. Ovšem stejně tak důležité je, aby majitel věděl jak na to. Takže jen ve zkratce: nejprve při zavřené mordě odhrneme psovi horní a dolní pysk vpředu tak, abychom viděli postavení řezáků a špičáků. Potom odhrneme pysky na jednom boku tlamy, abychom spočítali zuby třenové, posléze na druhé straně totéž. Nakonec otevřeme psovi široce tlamu, aby bylo možno spočítat stoličky. Na prohlížení si pes zvykne, stane se pro něj běžným úkonem a při bonitaci nebudou s prohlídkou chrupu problémy. Stejně důležité je naučit psa samce, aby si zvykl na prohmátnutí varlat.

Pohyb psa - jak jsem se již zmínila, pes může mít pouze takový pohyb, jaký mu dovolí jeho stavba těla.To však neznamená, že nemáme psa co učit. Největší problém je u psů, kteří nejsou zvyklí běhat na vodítku, spolu se svým majitelem. Vidíme to dosti často nejen na bonitacích, ale i na výstavách. Většinou pes vyrazí kupředu a majitel za ním vlaje. V lepším případě přidušený pes zpomalí, v tom horším je majitel vyvlečen mimo posuzovací kruh. A přece stačí málo - naučit psa, že teď běžíme spolu. I k tomuto, stejně jako k prohlídce chrupu, stačí pár minut několikrát týdně. Velice se přimlouvám, naučte psa na povel, který bude vždy znamenat, že teď se dáme do klusu a teď se zastavíme. Vyhnete se jednak vlečení, ale také častým kolizím při zastavení. Vlkodav i deerhound mají vysoké nohy a dlouhé tělo a proto je pro ně vhodnější ve většině případů rychlejší klus. Jenom tak může vyniknout jejich prostorný a aktivní pohyb. Ještě poznámka - není správné vytahovat při pohybu psovi hlavu příliš vysoko. Hlava nesená dopředu přemísťuje těžiště těla vpřed a usnadňuje tím pohyb pánevních končetin. Pokud se pes dostane do mimochodu nebo cvalu, ihned změňte rytmus svého pohybu, pes se většinou přizpůsobí.

Povaha psa - extremně bázlivý nebo agresivní jedinec nesmí být puštěn do chovu. Není jednoduché zhodnotit při bonitaci povahu psa, zejména špatně se hodnotí bázlivost.Musíme si připustit, že bázlivost nebo plachost se u vlkodavů objevuje dosti často. Jak rozlišit opravdovou bázlivost od plachosti? Pochopitelně nehovořím o stavu, kdy se pes plazí po břiše, nebo ocas pod bradou vibruje i s majitelem. Je těžké chtít po plachém psovi, který první dva roky života prožil na zahradě, aby se např.ve výstavní hale choval jako rodilý suverén. Je těžké chtít po tomto psovi, aby nebyl stresovaný z jízdy autem , když je to jeho první jízda. Teď jistě přeháním, ale přesto připomínám - je velmi důležité od malička psa navykat na určité situace, učit jej akceptovat lidi, psy i jiná zvířata. A to rozhodně nikoliv jen kvůli bonitacím, ale především a hlavně kvůli společnému soužití. Čím dříve začneme, tím lepší a rychlejší bude výsledek. Také agresivita může být zapříčiněna různými faktory, dosti často právě strachem. Takže včasná socializace je i tady na místě. Možná lze tolerovat nějaké to brumlání, lehké zavrčení, ale v žádném případě nelze tolerovat jakýkoliv projev agresivity, zejména vedený proti člověku.

Ještě pár slov k hodnocení. Každý znak hodnotíme od 0 do 3. To znamená, že hodnocení známkou 0 je nejlepší a tedy hodnocený znak je nejblíže standardu. Tady bych se chtěla zmínit, že je podstatný rozdíl mezi výstavou a bonitací. Jistěže, má-li pes nějaký morfologický nedostatek, má jej jak na výstavě, tak při bonitaci. Zatímco při bonitaci je pes jakoby "rozporcován" na jednotlivé části těla, na výstavě je především hodnocen jako celek. Při bonitaci je důležité pro další využití v chovu, zda má např.pes sblížená hlezna, toto je zaznamenáno. Mnohokrát se mi stalo, že pes při bonitaci měl popisované části těla na 0 nebo sem tam na 1, ale celkově nezaujal. Na rozdíl od výstavy, kde "odpustím" sblížená hlezna jinak velmi pěknému psovi, který budí dojem sebevědomého, hrdého, vznešeného, krásně se pohybujícího psa. Pes svým celkovým zjevem zaujal. Také občas vzniká polemika, zda je určitý pes opravdu na hodnocení samými nulami, přece nikdo není dokonalý. Jenže tady je důležité si uvědomit, že hodnocení nulou je srovnatelné s hodnocením výborná. Tedy známka, hodnotící znak, který se velmi přibližuje ideálu, všimněme si slova přibližuje. Takže něco má onen pes ideální a něco se ideálu velmi přibližuje. Jinak by stupnice hodnocení musela být alespoň od 0 po 10, což by bylo dosti nepřehledné a zcela určitě zbytečné. Ještě jedna věc by zde v souvislosti s bonitací měla být zmíněna. A to je skutečnost, že nadměrná přísnost při bonitacích by v současné době nebyla přínosem, spíše naopak. V žádném případě to neznamená, že bychom opomíjeli exteriér, vyplývající ze standardu. To rozhodně ne. Ale nelze jít dvěma cestami současně. Dovolte mi ocitovat výrok ing.J.Dostála DrSc.,který uvedl ve své předmluvě ke knize H.Wachtela: Pro budoucnost plemene, jeho zachování v dostatečné genetické variabilitě, životaschopnosti, v dobrém genetickém zdravotním stavu je cenný každý, třeba "jen dobrý" jedinec.