Dominance, agrese

Než se rozepíši o agresivitě psů, je dobré si vysvětlit pojem agresivita a dominance.

Dominantní pes je zvíře silné a sebevědomé, které usiluje o dosažení nejvyššího stupně hierarchického žebříčku. Většinou se s předpoklady být potenciálním vůdcem smečky již narodí. V očích ne zcela zasvěceného člověka se takový pes jeví jako agresivní, ovšem to je omyl. Dominantní jedinec zásadně dodržuje smečková pravidla a to zcela bez výjimky, striktně. Je přímý a férový. Nejedná se u něj o nic jiného, než touhu velet všem, přičemž jemu nevelí nikdo. S takovým psem se dá dobře vycházet, pokud si smečková pravidla uvědomujeme, řídíme se jimi stejně důkladně jako dominantní pes a pokud umíme být důslední!

O férovém chování se ovšem nedá mluvit v případě agresivních psů. Agresivitu u psů vyvolává špatná socializace, nedostatečná komunikace mezi pánem a psem, což způsobuje nepochopení a nejistotu. Nejagresivnější bývají psi rozmazlení, špatně začleněni do domácí smečky.

Chování psa = vizitka majitele

V první řadě zapomeňme na rozmazlování. Skákat kolem psa tak jak on píská, udělat mu doslova ,,co mu na očích vidím“ není projev lásky, naopak! Takové chování majitelů je pro psa stejně škodlivé jako nevěnování se mu vůbec. Je dobré držet se zlaté střední cesty, s tím, že podněty k veškerým společným aktivitám určuje majitel, ne pes. Je to podobné jako s malými dětmi, také nemohou dostat vše, co chtějí. Pes si nesmí nic vynutit, je třeba aby pochopil, že pravidla ve smečce udává pouze ten nejvyšší – pán.

Dalším důležitým krokem je komunikace. Je nutné, aby nám pes v jakékoliv situaci dobře rozuměl, musíme se snažit být pro něj ,,čitelným.“ Musí dobře pochopit a rozeznat, co je dobře a co špatně, co chceme a co ne. Nemůžeme po psovi chtít něco, co jsme ho nenaučili.

Pes jako partner = nejcennější vztah

Většina majitelů touží mít svého psa jako bezproblémového pohodového společníka a kamaráda. Kamarádství si v tomto případě musíme umět vytvořit a také po léta udržet. Znamená to získat u psa důvěru. Důvěřuje-li nám pes, bude nás i respektovat. Nemáme-li jedno z tohoto, nemáme ani to druhé. Tyto dvě věci jsou velmi důležité, bez nich se přátelský vztah nedá vybudovat a už vůbec pak neuspějeme v učení poslušnosti.

Život ve smečce

Majitel by si měl v první řadě uvědomit, že psa nelze polidštit. Naopak, jedinou správnou (a nejjednodušší) cestou je psa pochopit, proč zrovna teď dělá to či ono, proč se u toho takhle tváří apod. Prostě psa jen nevlastnit, ale žít s ním. Dát mu v každé situaci najevo, co si o jeho chování myslím.

Jen správně začleněný pes ve smečce je bezproblémový a poslušný. Důvěřuje nám a také nás respektuje. Člověk se silnou citovou vazbou na psa má tendenci chovat se k němu kamarádsky a jako k sobě rovnému. Pes ovšem neumí žít v demokracii, kterou mu často jeho páni nabízí, jen v přísné hierarchii na jasně dané příčce. Pes musí vědět, kde je jeho místo, chce mít jasno, jen tak je spokojený. Ke svému pánu chce vzhlížet jako k velkému vzoru a ochránce smečky. Z pána musí vyzařovat jistota, klid, nadhled a rozhodnost. Ve vypjatých situacích si musí umět udržet chladnou hlavu a hlavně musí být DŮSLEDNÝ. Někteří lidé bývají ve výchově psa nedůslední, porušují daná pravidla (které předtím sami určili) a v psovi tím vyvolávají nejistotu. Nejistý pes má pak tendence brát vypjaté situace do svých ,,tlapek“, prostě rád zaskočí za nerozhodného či nedůsledného pána a pro klid smečky situaci vyřeší. Tím se pán vlastně sám degraduje na nižší pozici, aniž by si to kolikrát uvědomil a sebevědomí psa narůstá.

Ve smečce jsou nejdůležitější 2 základní pravidla:

- nikdo se nikoho nebojí a všichni se navzájem respektují

- nikdo nikomu neubližuje

Potřebujeme-li vysvětlit psu, že se nám jeho chování nelíbí, nikdy to nesmí být fyzický trest vyvolávající u psa bolest, nedejbože bití. Psi se mezi sebou také nebijí. Nikoho zřejmě netěší poslušnost psa se staženým ocasem a přikrčeným výrazem ze strachu. Pokud budeme psa fyzicky trestat, agresi pes bere jako výzvu k boji a ten můžeme snadno prohrát. Psa musíme zvládnout pouze tím, v čem projevíme jednoznačnou nadřazenost - v myšlení a ovládání emocí. My jsme vůdce smečky, nás musí každý bezpodmínečně poslouchat. Toto hierarchické uspořádání je pro psa přirozené a tím je schopen se řídit.
Je nutné zachovat se tak, aby si nás pes ,,přečetl“, aby dobře věděl, že teď právě je to špatně. Už od štěněte by měl majitel pro kárání používat vždy stejnou metodu a platí to i pro ostatní členy rodiny. Cílem není psovi ublížit a působit mu bolest, ale vysvětlit mu, kdo komu šéfuje. A to silou autority. Pokud se situace vyhrotí, nesmí pán přejít k agresi, tím u psa vyvolá ještě větší podnět k agresi a často i útok. V těchto situacích lze nevhodné chování potrestat tzv. psychologickým terorem.

Co to znamená? Potrestat ho např. tím, že mu zpřeházíme zvyklosti. Jídlo posuneme o několik hodin, hodíme mu ho doslova ,,jak psovi“ klidně mimo misku, vynecháme pravidelnou procházku a hlavně po celou dobu psa přehlížíme. Nereagujeme na jeho podněty k hraní, mazlení, zkrátka tváříme se, že psa nevidíme. Ve chvíli, kdy to nejméně čeká (ukládá se např. na oblíbené místo) s ním začneme procvičovat vše, co ještě nezvládá perfektně. A to bez milosti, do puntíku, na první povel. Jakmile to zvládne, dáme mu najevo, že jsme spokojeni, ale nechválíme. Takto se postupuje až do chvíle, než pes pochopí, že chovat se ,,korektně“ je jediná cesta k přátelství.

Neříkám, že pokárání psa vytaháním za kůži, štípnutím, plácnutím není vhodné, u velkého zvířete jako je vlkodav je to spíš trochu ,,mimo mísu.“ Pes je velmi citlivý a vnímavý a často stačí pouhé okřiknutí. Při konání něčeho nežádoucího je nutné, aby pochopil, že pánovi se to nelíbí a že se bude potýkat s jeho nevolí pokaždé, bude-li se takové chování opakovat.

Cílem tohoto článku není návod, jak psa vychovávat a cvičit, neumí-li si majitel psa poradit s jeho výchovou, měl by se v každém případě obrátit na zkušeného kynologa. Je pravdou, že mnoha případům napadení psem by se dalo předejít, kdyby majitel ve správný čas udělal správnou věc. V každém případě je nutné si uvědomit, že každý majitel nese za svého psa plnou zodpovědnost a dojde-li k napadení ať už jiného psa či člověka nebo k majetkové škodě, bude se potýkat s určitými následky. U žádného plemene není na škodu uzavřít pojištění na vzniklé škody.